Nekonečný příběh

Někdy se stane, že se vám práce na autě o nějaký ten měsíc protáhne. Někdy se ale měsíc změní v rok a někdy se to jaksi protáhne ještě déle...

Když se k tomu přidá i odcizení vozidla a také předělávání již jednou vyrobených součástí, je z toho najednou šest let. Myslím, že se nikdo z vás nebude podivovat nad krycím názvem tohoto projektu, který zněl ''mrcha''.

Paradoxně však dnes Jirkova CRX rozhodně jako mrcha nevypadá. Naopak se dá mluvit o velmi zdrařilém a do konečného stádia dotaženém projektu, a to nejen z estetického hlediska, které zaujme na první pohled. Záměrem úpravce nebylo vyrobit tuningové auto, ale vůz evokující sportovní ambice. A myslím, že přesně to se podařilo. Auto jste mohli poprvé vidět na Mimoňských válkách 2009, kde vzbuzovalo zasloužený obdiva získalo pohár TOP 15 aut srazu. Než se však původně černá Honda CRX druhé generace proměnila v úchvatně sytě červenou kárku s exkluzivním stylingem, musela projít menším peklem.

Všechno začalo na jaře roku 2003 (ano čtete dobře, před více než šesti lety) zakoupením vozu, který byl záhy jedním ''dobrákem'' odcizen. Jirka se s ním tehdy v duchu už rozloučil. Než se auto našlo a vše dořešilo, uběhl půlrok. Na podzim téhož roku už honda stála v Laminoservisu a čekala na nové nárazníky. Jaro 2004 bylo pomyslným mezníkem. I po klempířské stránce téměř dokončená Honda čekala jen na pár drobností. V létě pak proběhla v jisté firmě evoluce zadního nárazníku a prahů, ale firma bohůžel neustále prodlužovala termín zhotovení, takže práce kolabovaly. Rok 2005 se nesl ve znamení dalšího dolaďování plechařiny. V letech 2006 až 2007 se dostavila klasická únava, auto stálo v garáži a hledala se motivace k další práci. Během té doby se Jirka dokonce rozhodl Hondu prodat. Bylo to jen chvilková záležitost a naštěstí se tak nestalo. V roce 2007 se začala vyrábět finální podoba předního nárazníku a i když ještě nebyl hotový, auto putovalo v prosinci do lakovny, neboť se tam nečekaně uvolnilo místo. Plasty se měly dodělávat dodatečně. V říjnu 2008 však auto stále nebylo nalakované a situace dospěla do stavu, že Honda musela k jinému lakyrníkovi, aby se vůbec nového kabátu dočkala. Odtuď po dvou měsících vyjíždí v plném lesku, ale dodělávají se oba nárazníky a prahy. V únoru 2009 jsou všechny součástky v laku a může začít zdlouhavá, ale finální práce, a to strojení. V dubnu je auto konečně hotové. Po neuvěřitelných šesti letech vyjíždí Jirkův '' kapesní sporťak'' vstříc novým zážitkům a my si ho teď můžeme prohlédnout ze všech stran.

Myslím, že jakákoliv upravená Honda CRX dokáže na tuningovém srazu upoutat pozornost a nemusí jít ani o výstavní kousek. Jirkovo céerixo je však jiné. Pozornost přitahuje přímo magicky, a to právě proto, že víc než tuningově působí jako utajená tovární verze známého sporťáčku, která se po letech přece jen dostala na světlo veřejnosti. Na tomhle autě nenajdete žádný rádoby sportovní spoiler či násos a dokonce ani gram laminátu. Laminátové nárazníky v první fázi úprav totiž začaly praskat, a to byl důvod, proč Jirka tento nespolehlivý materiál opustil a rozhodl se pro nárazníky vyrobené pouze z plastu ABS. Přední kousek vznikl pomocí původního vršku, střední část ze sesterské Integry a spodku VW Passat. Podobně je na tom zadní nárazník, kde vrch tvoří opět CRX a spodní část s difuzorem dodala Ibiza Cupra předposlední generace. Plast ABS je i materiálem prahů, které vznikly spojením původních a z Hyundae SanteFé. Výrazným prvkem je kompletní zavaření karoserie. Zbytečně byste hledali boční lišty a blikače, otvory po chybějícím zadním křídle, znacích, nápisech, stěrači i ostřikovačích. Chybí i kliky dveří, které měly být původně nahrazeny klikama z Fiatu Barchetta. Bohůžel nešly použít pro své velké zahnutí, a tak Jirka přistoupil na úplnou ''amputaci". Dnes už ví, že to nebylo správné rozhodnutí a tehdejší modní výstřelek se nejspíš v budoucnu opět vytratí. Po zahlazení bočních partií se tyto zdály až příliš prázdné. Vyřešila to výroba vlastního prolisu, který mnozí pokládají za tovární řešení, tím už nejsou ani o 2,5 centimetru vytažené lemy blatníků, které nyní bez problému pojmou osmnáctipalcová kola Alessio v černém designu s červenou linkou. Vpředu se Jirkova CRX odlišuje zamračenou kapotou, ovšem jen do té meze, než by zasahovala do světelného kužele reflektorů. pás širokých zadních světlometů se vytratil pod nástřikem červené barvy. Opticky zůstala jen osamnělá úzká světla v červených rámečcích a záď tím získala na zajímavosti. Designovou lahůdkou jsou zpětná zrcátka v kombinaci červené a černé. Hodí se tak do celkové barevné kombinace karoserie v červené Red Formula 2000 s potáhlou černou lesklou fólií od bbcompany.

Pohled pod kapotou uspokojí nejen ortodoxního přiznivce velkého ''H''. Téměř ukázkový motorový prostor vyzvihuje původní povrchové materiály, s doplňkovým chromem v decentním množství a s působivými detaily, jako je olejové víčko Netami a měrka oleje 3R. K výkonovým úpravám patří leštěné výfukové svody v chromu a sportovní vložka filtru. Nablýskaný šesnáctiventylový čtyřválec 1,6 litru disponuje v sérii 124 koní.Tovární podvozek s dvojitými rameny z modelů Accord a Prelude dostal stavitelné komponenty FK, umožňující snížení až o 3,5 cm.

A závěrem ještě krátký pohled do interiérů. I tady se potvrzuje úpravcův záměr o sportovní nikoliv tuningové chápaní. Vcelku původní stav byl vylepšen elegantním sportovním volantem Momo. K němu ladící pedály i řadící páka jsou kupodivu z Fabie RS. Sportovní atmosféru červené pozadí budíků. Dobrý vkus potvrzuje zástavba autorádia ze satelitní navigací, pocházející ze Škody Superb. k přístroji, který jako by sem patřil, náleží reproduktory Bosse ve dveřích, ukryté za nenapadnými původními mřížkami. Marně přemýšlím, jestli se mi někdy CRX líbilo víc...

Projekt s krycím názvem '' Mrcha'' by nevznikl za obětavé pomoci celé řady lidí. Těm všem by chtěl Jirka poděkovat.

Článek byl převzat s časopisu Autosport a tuning.